Text John Toland a jeho Křesťanství bez mystérií sestává ze dvou provázaných částí. První část představuje stručné biografické pojednání o Johnu Tolandovi (1670–1722), v němž se mimo jiné snažíme předložit obecný úvod do jeho myšlení. Druhá část pak nabízí první český překlad předmluvy k Tolandovu nejznámějšímu spisu Christianity not Mysterious (1696), který je považován za základní impulz deistické diskuze na Britských ostrovech.

V článku diskutuji východiska knihy Tomáše Hříbka Jaké to je, nebo o čem to je? Cílem článku je ukázat, že přes Hříbkovy sympatie k Dennettovu postmetafyzickému pojetí vědomí lze v jeho výkladu vysledovat tendence k tradičně filosofickému myšlení o vědomí. Soustředím se přitom na Hříbkovu definici fyzikálního a na jeho charakterizaci Dennettova programu jako problematické redukce vědomí pomocí intencionality.

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží (...) zjistit, nakolik lze již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Jak je již z názvu patrné, tato kniha, třebaže obsahuje filosofické fragmenty a texty, je sbírkou spíše osobních autorových výpovědí a otevřeného přemítání než uzavřenou odbornou studií. Filozof, teolog a religionista Otakar A. Funda se v ní ohlíží za dosavadní cestou svého myšlenkového směřování. Kniha zachycuje jeho klíčová životní témata, dává nahlédnout do jeho myšlenkového vývoje i do současné názorové pozice. V tomto smyslu může čtenářům sloužit také jako klíč k lepšímu porozumění Fundovým předchozím textům. Publikace přináší rovněž (...) kompletní autorovu bibliografii z let 1965-2008. (shrink)

Tento text se zabývá širším pojetí svobody Člověka jako subjektu. V první části se autor snaží poodhalit zastřené a málo diskutované principy znemožňující plné sebeuskutečnění subjektů. Druhá část využívá poznatků tzv. třetí generace frankfurtské školy. V rámci tohoto přístupu se profilují dva významné proudy, inspirované hegelovskou a marxistickou tradicí. Jedná se tak o povrchní sjednocení "opozice" současného liberálně-kapitalistického konceptu ve věci svobody subjektu. V poslední části autor objevuje nové perspektivy svobody subjektu prostřednictvím emancipačních nástrojů frankfurtské školy. Cílem bádání je klasifikovat (...) postavení Člověka vůči Vnějšku; poskytnout ojedinělý pohled na dnešní nesvobodu a zároveň formulovat teoretickou bázi pro její možná řešení. (shrink)

Studie se zabývá utopickými úvahami brněnského augustiniána Františka Matouše Klácela (1808–1882), jejich zdroji a pokusy o uvedení do praxe a také možnými důvody, kvůli kterým své vize nedokázal realizovat tak, jak si předsevzal. Klácel v teoretických reflexích ideálního uspořádání lidské společnosti i při projektování návrhů utopických komunit (Svojanovů) čer­pal jednak z prací svých předchůdců, jež se snažili formulovat či uvést do praxe myšlenky sociální utopie (Saint-Simon, Fourier, Jednota bratrská, Komenský), z hlediska ontologického se ovšem opíral o svůj koncept vesměrnosti, jemuž (...) se věnoval od počátku čtyřicátých let až do konce života. (shrink)

Monografie interpretuje a hodnotí pouze jeden rys Aristotelova učení, filosofii přírody, zejména ontologický problém pohybu. Tento problém sleduje od předsokratovských myslitelů až do doby, kdy Hegel obnovil původní.

Studie mapuje Patočkovu filosofickou koncepci rozpracovanou v dosud nevydaných válečných rukopisech. Člověk dle Patočky rozvrhuje svůj smysluplný svět díky základnímu úkolu, kterému může ve svém životě dostát, nebo jej zmařit. Jeho naplnění ovšem nesplývá s převzetím vlastní individuality a konečnosti, nýbrž Patočka jej vymezuje jako vztah k nekonečnému životu, který každou individuální existenci zakládá. K tomuto nekonečnu se ale nelze vrátit jednoduchým vytržením z vědomého života, nýbrž teprve duchovní proměnou, která ukazuje nepředmětný charakter světa a přitom zachovává lidské vědomí.

The aim of this study is to identify the key terms and arguments of J. Lovelock՚s sustainable retreat concept and their analysis with emphasize on the consequences of this concept for political, social and environmental thinking. J. Lovelock points out that considering rapid and complex changes in global environment, marked by the term Anthropocene; we do not have enough time and sources to realize the sustainable development concept. For that reason, it is, according to him, necessary to formulate sustainable retreat (...) concept as a strategy which will allow to prepare for climate change in a way that not only a man as a biological specie, but also civilized society could survive. Even basic theses of this concept indicate a need to revalue majority political concepts, mainly concepts of sovereignty, citizenship, also the freedom of movement and residence, freedom of business and consume, which are fundamentals of neoliberal economic-political system. Retreat expects elaborated and organized migration to beforehand chosen and arranged areas. Opposite to retreat is mass escape chaos that reduces human relations to fight for survival. As J. Lovelock proposed in his sustainable retreat concept, relocating people from areas affected by climate changes to climate oases would mean that rich northern countries give up their current, in fact, isolationistic politics that refuses climate migrants. Therefore the sustainable retreat concept requires much greater competence and mainly willingness to cooperate not only on national, but also on international and global level more than humanity is able to do it currently. (shrink)

This paper is a book review of "Suárez a jeho metafyzika, Od pojmu jsoucna přes transcendentální jednotu k druhům transcendentální jednoty" by Daniel Heider.

The main aim of this paper is to propose an adequate interpretation of the concept esse ap-parens (apparent being) which was used by Franciscan philosopher and theologian Peter Auriol (c. 1280 – 1322), especially focusing on his account of sensory perception. Basing on the analysis of relevant passages of the commentary on the Sentences by Auriol, first, I introduce his famous account of sensory illusions, and then his own claims about nature of esse apparens (Auriol refuses both that it is (...) separate entity serving as a mediator of perception, and that it is only extrinsic denomination of the perceived object). In the next part, I refuse the interpretation which esse apparens identifies with mental representation. In my opinion, it is more appropriate to engage this concept into the context of scholastic doctrine of objective or intentional being (popularized mainly by Duns Scotus and his disciples). In the end of the paper, I return to the Auriol’s account of illusions and show that it is compatible with esse apparens understood as mode of being. (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To (...) znamená, že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

Petrus Nigri (Schwarz) se narodil západočeské Kadani (něm. Kaaden) kolem roku 1435 a spolu se svými třemi bratry vstoupil v Německu do dominikánského řádu. Během svého studia prošel velkou část Evropy (Německo, Itálii, Španělsko, Čechy a Maďarsko) a nakonec se stal rektorem generálního studia v Budíně (1481). Obecně je znám spíše jako význačný středověký hebraista. Do dějin filosofie se zapsal zvláště jako autor Clipeus thomsitarum (před r. 1474), což je filosofický komentář na Porfýriův Úvod (Isagoge) a na aristotelovské Kategorie, formou (...) otázek. Třebaže Nigriho práce není originální, představuje v zaalpských zemích významnou recepci pojetí pomyslného jsoucna (Clipeus, část I, ot. 3-4) tak, jak ho koncipoval Hervaeus Natalis († 1323) ve svém traktátu De secundis intentionisbus. -/- Petrus Nigri (Peter Schwarz, born in Kadaň/Kaaden before 1435, died in Buda 1483), is author of Clipeus thomistarum (printed 1481), a philosophical commentary on Porphyry's Introduction (Isagoge), and on Aristotle's Categories in the form of questions. While Nigri's discussion of the concept of being of reason (Clipeus thomistarum, part I, qq. 3-4) is not original, his work is important for contributing to this concept’s reception, and with it the teaching of Hervaeus Natalis (died 1323) in his treatise De secundis intentionibus, in the transalpine countries. Being of reason (ens rationis) is conceived as not a categorial being, nor is it an intellectual operation, nor is it caused, but is only identifiable by the human intellect. Nigri's being of reason has no subjective existence, but only an objective character, which differs both from categorial being and from mere nothingness. (shrink)

In lieu of an abstract, here is a brief excerpt of the content:Reviewed by:Politické myšlení Davida Huma. Základní otázky, východiska a inspirace pro americké otce zakladatele by Adéla RádkováHynek JanoušekAdéla Rádková. Politické myšlení Davida Huma. Základní otázky, východiska a inspirace pro americké otce zakladatele [The Political Thought of David Hume. Basic Questions, Premises, and Inspiration for America’s Founding Fathers]. Prague: Togga, 2019. Pp. 201. Paperback. ISBN 978-80-7476-169-0, $10.00.The work of David Hume has never been a major focus of interest in (...) the Czech lands. Recently, however, a certain shift has been taking place. Hume’s Treatise has been translated into Czech for the first time, a new translation of the Dialogues Concerning Natural Religion has been published to replace the archaic nineteenth-century translation, and the archaic translation of the second Enquiry will soon be replaced by a new one as well. Texts are also being published that attempt to show the wider scope of Hume’s work. The book reviewed here is one of them. Adéla Rádková’s text is the first Czech book to introduce Hume as a political thinker to the Czech public. The book itself consists of two relatively separate parts, which seem to be different in content and intent. While the first part, along with the preface, summarizes Hume’s life and work and includes a brief introduction to the basic ideas of Hume’s moral and political philosophy, the second part contributes to the interpretation of the influence of Hume’s political philosophy on the American Founding Fathers, especially on James Madison.In the introduction, the book first presents a history of overall interpretations of Hume’s work, beginning with Thomas Edward Ritchie and Dugald Stewart, who, in agreement with their teacher Reid, saw Hume as a radical skeptic. A significant change comes with Norman Kemp Smith’s well-known interpretation, according to which the theory of moral sentiment forms the basis of Hume’s project, which Hume adapted to his conception of belief. Once we stress that the investigation of emotion- and passion-based human nature is to be based on the experiential method of observation, we arrive, according to Rádková, at the common element of the otherwise very different naturalistic interpretations of David Hume’s philosophy to which she herself subscribes.Two more recent interpretations of Hume’s philosophy are also mentioned, namely Paul Russell’s interpretation of Hume’s work in terms of his critique of religion, and James Harris’s view that the attempt to see Hume as a systematic philosopher who, in his works, pursues the project of the science of man announced in the Treatise, is a misunderstanding of the role of a man of letters in the eighteenth century.Rádková finds Russell’s interpretation interesting but hard to reconcile with some of Hume’s political essays and with his History of England, in which Hume advocates [End Page 181] a pragmatic politics that is so bound up with religious considerations that it is hard to defend the view that Hume was trying to push religion out of the public sphere.Harris’s point about Hume not being a systematic thinker and about Hume’s abandonment of the Treatise in his advertisement needs to be set in the context of Hume’s life. Hume published this advertisement only a year before his death, and he used it to discourage readers from reading the Treatise because he though the book was stylistically clumsy and unsatisfactory in certain respects. He does not mention abandoning his philosophical project. Harris’s assertion (viii) that Hume was a free intellectual who did not want to be intellectually constrained in the wide range of his research flies in the face of Hume’s willingness to be constrained at least twice—if only he had been given the professorship he sought first in Edinburgh (1745) and then in Glasgow (1751). Rádková also holds that Hume, in his later writings, does not abandon his intention to give an account of human nature with regard to the general principles of morals, politics, and criticism, which he announced in the Preface to... (shrink)